|
|
Trojské osudy (τυγχάνω a τεύχω v nejstarším řeckém eposu)
Roreitner, Robert ; Fischerová, Sylva (vedoucí práce) ; Chlup, Radek (oponent)
Tato práce si klade za cíl představit ideu osudu ztvárněnou v Homérově Íliadě. Ideou je přitom míněno to, co dává jednotu zdánlivě nesoudržným představám (1) osudu jako smrti a jako životního určení; (2) osudu jako daného údělu a jako působící moci; (3) osudu, jako toho, co člověk utváří, a jako toho, co ho potkává. Tato trojí významová polarita je zkoumána na dvou úrovních: (a) výstavby eposu (jak jsou osudy v básni ztvárněny) a (b) homérských výrazů pro osud (jak se o něm v básni mluví). Obojí bylo mnohokrát, a z různých perspektiv, pojednáno v dosavadní sekundární literatuře. Ani v jednom případě proto předkládaná práce neusiluje o vyčerpávající rozbor. Z hlediska výstavby se zaměřuje na roli, kterou ve struktuře eposu hraje rozhodnutí, a zejména pak na způsob, kterým se různá rozhodnutí mnoha postav začleňují do jednoty vyprávění. Mezi obvykle zkoumanými výrazy se podrobně věnuje jen dvěma nejvýznamnějším, μοῖρα a αἶσα, zároveň však zohledňuje i dvojici sloves τεύχω a τυγχάνω, kterým v této souvislosti dosud nebyla věnována pozornost. S využitím poznatků formálně-literárních studií posledních desetiletí se práce vrací k pozapomenuté otázce 19. století po "jedinečné povaze" homérského osudu. Narozdíl od historického přístupu "analytického" proudu exegeze, převažujícího ve 20. století, resp....
|
|
|
Pohádky K. J. Erbena z pohledu teologické antropologie
VOHRADSKÁ, Zuzana
Jádrem diplomové práce je snaha o kontextuální interpretaci pohádek K. J. Erbena z pohledu teologické antropologie. A v kontextu celkové problematiky pohádek pak v nich nalézt hodnoty, které mohou být takto uchopeny a interpretovány. Vlastnímu výkladu předchází pět teoretických kapitol, kde je nejprve pojednáno o problematice pohádek, jejich typologii, vzniku a vývoji. A také o specifikách doby a tvorby K. J. Erbena. Homér a J. R. R. Tolkien se stávají inspirací následné interpretace. Obě díla byla křesťansky interpretována. Integrativní a rekonstruktivní teorie tak je ukázána na výkladu dvou velkých děl světové literatury. Odyssea, jako dílo, o jehož vzniku není mnoho známo, je vzorem integrativní teorie. Pán prsten seznamuje s rekonstruktivní teorií, neboť zde je tomu naopak. Ze svérázné struktury klasické pohádky pak vychází její vlastní výklad. Jeho jádrem je studium morfologie pohádky V. J. Proppa. Pohádka Pták Ohnivák a liška Ryška je jakýmsi úvodem k výkladu pohádek jiných. Nejprve jsou její symboly analyzovány a uvedeny v souvislosti pohádkového děje. Později je nalézáno její jádro v době, kdy ještě nebyla pohádkou. A tím je její struktura dána do souvislosti s rituálem zasvěcení. Následně jsou zde rozpracovány některé aspekty člověka: člověk jako "oduševnělý prach", hříšník a obraz Boží. Kontinuálně k tomu a v souvislosti jiných pohádek je toto téma rozvedeno do obecnější roviny osudovosti, života, smrti, dobra a zla. Otázka hodnoty je zpracována v kapitole o estetice a symbolice, s důrazem na symboliku symbolu, mýtu a rituálu.
|
|
|
Trojské osudy (τυγχάνω a τεύχω v nejstarším řeckém eposu)
Roreitner, Robert ; Fischerová, Sylva (vedoucí práce) ; Chlup, Radek (oponent)
Tato práce si klade za cíl představit ideu osudu ztvárněnou v Homérově Íliadě. Ideou je přitom míněno to, co dává jednotu zdánlivě nesoudržným představám (1) osudu jako smrti a jako životního určení; (2) osudu jako daného údělu a jako působící moci; (3) osudu, jako toho, co člověk utváří, a jako toho, co ho potkává. Tato trojí významová polarita je zkoumána na dvou úrovních: (a) výstavby eposu (jak jsou osudy v básni ztvárněny) a (b) homérských výrazů pro osud (jak se o něm v básni mluví). Obojí bylo mnohokrát, a z různých perspektiv, pojednáno v dosavadní sekundární literatuře. Ani v jednom případě proto předkládaná práce neusiluje o vyčerpávající rozbor. Z hlediska výstavby se zaměřuje na roli, kterou ve struktuře eposu hraje rozhodnutí, a zejména pak na způsob, kterým se různá rozhodnutí mnoha postav začleňují do jednoty vyprávění. Mezi obvykle zkoumanými výrazy se podrobně věnuje jen dvěma nejvýznamnějším, μοῖρα a αἶσα, zároveň však zohledňuje i dvojici sloves τεύχω a τυγχάνω, kterým v této souvislosti dosud nebyla věnována pozornost. S využitím poznatků formálně-literárních studií posledních desetiletí se práce vrací k pozapomenuté otázce 19. století po "jedinečné povaze" homérského osudu. Narozdíl od historického přístupu "analytického" proudu exegeze, převažujícího ve 20. století, resp....
|
|
|
Eschatiai a jejich obyvatelé v řecké literatuře od Homéra po Hérodota
Nováková, Adéla ; Fischerová, Sylva (vedoucí práce) ; Marek, Václav (oponent)
Hlavním cílem této práce je popis a zhodnocení zmínek o nejzazších končinách světa, tzv. eschatiai, v řecké literatuře od jejích počátků do doby působení historika Hérodota. Na základě pramenného studia, stejně jako práce se sekundární literaturou, budou představeny rozdíly v podání jednotlivých autorů a také celkové místo, jaké koncept eschatiai zaujímá v řeckém chápání prostoru i světa jakožto oikúmené. Smyslem této práce však není pouze podat přehled pramenů a jejich obsahu. Informace o okrajových částech světa, načerpané z primární literatury, zde budou mimo jiné i podkladem ke studiu širšího problému, jaký představuje setkání Řeků s odlišnými způsoby života, následná reakce na tyto nové zkušenosti a také obraz okrajových končin světa v literatuře. V úvodní části této práce bude věnována pozornost především přesnějšímu definování dvou základních pojmů, oikúmené a eschatiai. Přesné významy obou těchto termínů se totiž během řecké historie neustále vyvíjely. Jak Řekové objevovali stále nová a nová území, poznávali je a sami se v nich také usídlovali, rozšiřovaly se postupně hranice obydlené země, oikúmené, a spolu s tím se také neustále posouvala oblast eschatiai. V následující části práce budou popsány jednotlivé oblasti, které řečtí autoři považují za eschatiai, a bude porovnána jejich představa...
|
|
|
"Dobro" v klasické řecké filosofii a literatuře
Fleischerová, Andrea ; Blažková, Miloslava (vedoucí práce) ; Hauser, Michael (oponent)
Otázka po Dobru v klasické řecké filosofii a literatuře je natolik závažná a obšírná, že ji lze stěží obsáhnout v rámci jednoho spisu. Cílem první části diplomové práce bylo vyjádřit co možná nejsrozumitelněji základní souvislosti a postoje k pojetí dobra ve filosofii Sókrata, Platóna a Aristotela. Druhá část práce podává ucelený pohled na vývoj archaické literatury v souvislosti s utvářením představ o bozích, ctnostech, dobru a zlu, v dílech klasické řecké epiky. Teoretický základ diplomové práce se opírá a studie významných filosofů, literárních historiků a mytologů, jejichž názory jsou systematicky propojeny či komparativně koncipovány v příslušných kapitolách. Obě hlavní části diplomové práce jsou členěny na kapitoly, jež následují v logické posloupnosti. Práce je teoretického charakteru a její zpracování odpovídá zadanému tématu.
|
|
|
Možnost křesťanské interpretace vybraných děl Astrid Lindgrenové
DĚDINOVÁ, Jana
Jádrem této práce je pokus o samostatnou teologickou interpretaci vybraného díla A. Lindgrenové. Tato praktická část je však nejprve metodologicky zakotvena v širším kontextu rané křesťanské inkulturace (patristická tradice výkladu antické kultury představená v díle Hugo Rahnera) a moderní filosoficko-teologické interpretace sekulární kultury (interpretace Dona Juana v díle Karla Vrány). Osobnost spisovatelky A. Lindgrenové je pak přiblížena zdůrazněním několika životopisných témat, která jsou v kontextu specifického zaměření této práce zvláště významná. A konečně je tu také vůbec poprvé v českém prostředí představeno dílo německého teologa Thomase Vogela, který se křesťanské interpretaci knih A. Lindgrenové dlouhodobě věnuje. V závěru autorka práce interpretuje christologicky, eschatologicky a eklesiologicky knihu Mio, můj Mio.
|
host ::
RSS.